Facebook
Instagram
YouTube
Xko
|
EN
Account
Zobrazit menu
Menu
Zobrazit menu
Menu

Opomenuté regiony Plzeňského kraje – Ida Kaiserová, socioložka

Sdílet stránku
Zkopírovat odkaz do schránky
Sdílet na Facebooku

Ida Kaiserová je socioložka žijící přes dvacet let v menší obci na severním okraji plzeňského kraje. Spolu s jedním kolegou, také sociologem, provozuje sociologický ateliér. Častým tématem jejich práce je analýza řady veřejných politik – tedy postupů, jakými stát tak samosprávy směřují k řešení nějaké veřejné problematiky. I ve svých předchozích pracovních pozicích se poměrně často dostala k projektům v regionu, které se týkaly tzv. rozvojových témat. Pro odstartování Štafety pro demokracii v Plzni Ida okomentovala současnou situaci v plzeňském kraji.

Struktura osídlení Plzeňského kraje
Myslím, že řada z nás má vlastní zkušenost a názor, že ČR je poměrně centralisticky organizovaný stát. Uprostřed země se nachází zářící metropole hlavního města a čím dále od ní postupujeme, tím méně jejich hřejivých paprsků na nás dopadá, a namísto světla a tepla se ocitáme více ve stínu a chladu. Praha je krásná, ale svým překotným rozvojem jako by unikala zbytku země, ze které se stává víc či méně periferní prostor.

Podobně lze rozumět i organizaci prostoru v Plzeňském kraji – krajská metropole leží v centru a soustřeďuje potenciál mnohonásobně překračující „výkon“ ostatních sídel. A čím je nějaké sídlo více vzdálené od Plzně, tím méně na něj dopadá „odlesk“ paprsků, které naše metropole vyzařuje. „Podstatnou charakteristikou Plzeňského kraje z hlediska osídlení je výrazný rozdíl mezi centrem a rozsáhlými venkovskými oblastmi, které tvoří téměř celé zbývající území kraje. Rozdíl je patrný i v hustotě osídlení již na úrovni okresů. Okres Plzeň-město je na 5. místě v ČR, Rokycany jsou 51. a všechny ostatní okresy kraje se i po období populačního růstu vtěsnaly v roce 2011 mezi 65. a 75. místo ze 77 okresů. To dokládá značné rozdíly mezi centrem a rozsáhlými venkovskými oblastmi. Navíc příhraniční okresy Domažlice, Klatovy a Tachov se umístily na 72. až 75. místě, což potvrzuje také jejich odlišnost vůči celé centrální části kraje tvořené Plzeňskou aglomerací.“ (Program rozvoje Plzeňského kraje 2014+)

Celkem se v kraji nachází 501 obcí, které jsou spíše nebo velmi malé. Zároveň je dobré připomenout, že město Plzeň a potažmo i Plzeňský kraj má velmi dobré výsledky v řadě ukazatelů socioekonomické “úspěšnosti”- Plzeňský kraj je regionem s třetím nejvyšším hrubým domácím produktem na obyvatele. Podle statistik vyniká v mezikrajském srovnání i druhou nejnižší nezaměstnaností a třetí nejvyšší průměrnou mzdou. (viz ČSÚ, 21.9.2018) To jsou skutečnosti, které získáte, budete-li se zajímat o ta velká, tzv. agregovaná data – data, která např. sdružují všechny oblasti a obyvatele kraje do stejných součtů, které se pak vydělí a spočítá se třeba průměr. Plzeň je nejenom městem s nejvyšším počtem obyvatel a hospodářským či sociálním výkonem v našem kraji. Je to i metropolitní centrum, okolo kterého vzniká prstenec hustě obydlených dříve nepříliš velkých obcí, kam se stěhují bydlet středně výše příjmové vrstvy, kterých je tolik, že ty jejich příjmy, vzdělání, věk a podobně mohou statisticky vychýlit i celé okresy, které leží v sousedství Plzně jako je Plzeň sever, či Plzeň jih nebo Rokycany. Čili statistiky za celé okresy, či ORP (to jsou obce s rozšířenou působností, po správní reformě od roku 2003 zastupují funkci těch zrušených okresních měst) mohou vlastně být velmi vychýlené tím vlivem těch suburbanizovaných příměstských lokalit, které obývají lidé z města.

**Mapa exekucí – jemná statistika sociálního rozvoje
**Dostupnou statistikou, která je dostatečně jemná a zároveň i výmluvná co do stavu socio-ekonomického rozvoje – je mapa exekucí z roku 2017. Ukazuje procenta obyvatel, zatížených exekucí v jednotlivých českých obcích. Čím tmavší barvou je katastr obce na mapě vyznačený, tím větší poměr obyvatel zde má problémy s exekucemi.

Když se na takovou mapu podíváme, vidíme, že je náš kraj celkem příjemně pobledlý, ale má zcela jasně ohraničenou a temnící se část na severozápadním okraji. Barvy tohoto území zcela spojitě pokračují na sever do Karlovarského kraje, ten je zatmavělý celý a pokračuje to ještě dále do kraje Ústeckého. Mapa exekucí zcela jasně odhaduje (a uměla by to i např mapa vzdělanosti obyvatel, rozvodovosti apod), že také Plzeňský kraj má svá vysídlená a sociálně velmi zatížená území bývalých Sudet. (Průměrný počet exekucí na obyvatele v Plzeňském kraji - 9,62 %, ORP Přeštice - 6,68 %, ORP Nýřany - 8,51 %, obec Chotíkov – blízko Plzně - 3,14 %, Úterý – na severu - 21,03 %.) Díky tomu optickému klamu velké Plzně a řídce osídlených venkovských oblastí to však hraje malou roli. Možná co do čísel malou, co do významu však obrovskou. Zátěže, které mají oblasti s touto minulostí, jsou v podstatě hypertrofovanými (mnohonásobně zvětšenými) problémy českého venkova. Pro mě, narozené zhruba 30 let po válce, byl příchod do této části republiky v dospělém věku v podstatě něčím jako vystěhováním se do jiného státu -- nechci příliš rozvíjet svůj osobní postoj k celé situaci, ale dovolím si použít jeden (dle mého) trefný termín pro souhrn těch procesů. Které zde postupně v letech 1918, 45, 48 a 89 nastaly – ty oblasti se tzv. zbalkanizovaly – jejich chod ztratil doposud známou jednotnou strukturu, sídla se atomizovala a nejsou schopna řešit společné zájmy.

Vývoj (ne)vzdělanosti
Další výmluvná data ilustrující nepříliš uspokojivou situaci ve zdejších oblastech lze nalézt například v souvislosti s tzv. ukončováním základní a středoškolské docházky. Viz např. Plzeňská příloha MF DNES z 1.12.2019: „V Plzeňském kraji přibývá mladých lidí bez vzdělání. Místo do škol raději přijmou nabídky montoven, které jsou lačné po nekvalifikované pracovní síle. (..) Ke zvyšování počtu mladých lidí bez vzdělání přispívá také sociální situace rodin. Rodiče, kteří mají exekuce, jsou totiž rádi, že děti pracují a finančně se podílejí na řešení jejich dluhů. (..)“

„Podíl obyvatel bez vzdělání je v Evropské unii těsně pod deseti procenty. V Česku byl sice výrazně nižší, ale v posledních letech je dynamika zvyšování tohoto podílu riziková, takže se blížíme k průměru EU,“ popsal ředitel Regionální rozvojové agentury Plzeňského kraje Filip Uhlík. (Zdroj)

Situaci ilustrují i další data jmenované regionální agentury:
Vybrané jevy zhoršující situaci periferních území:
předčasně ukončené vzdělávání – předčasné odchody z oborů s výučním listem

Například v okrese Tachov je sledovaná míra předčasně ukončeného vzdělávání v rámci Plzeňského kraje nejvyšší.

Regionální disparity
Nerovnost či disparity regionů – vyplývá z jejich odlišných podmínek – geografických a dalších. Jak jsme si to ukázali, náš kraj je rozlehlý, centralisticky orientovaný, řídce osídlený a má řadu historicky vzniklých zátěží. Způsob, jakým se takové nerovnosti mají zmírňovat či napravovat, se jmenuje regionální politika - to je v podstatě veřejná politika zaměřená na zmírňování těch nerovností.

Jak si stojíme?
Já se domnívám, že je zde několik potíží s regionální politikou – tou první vnímám jakési mentální nastavení celého národa – to že někdo žije v glubince či česky zapadákově – máme často sklon pociťovat jako výsledek jeho osobní volby anebo naopak jako známku jeho neschopnosti takovou volbu racionálně učinit – kdo má rozum, vezme ho do hrsti a odstěhuje se do města. A z tohoto mentálního nastavení nijak nevybočují dle mé zkušenosti ani čeští politici, včetně těch plzeňských. I mně bylo jedním krajským radním kdysi řečeno, zda to moje bydliště není tak trochu ztracená varta. Takže to je ta druhá bariéra – k řešení regionálních problém je třeba vůle a teprve ta může vést k hledání cesty, jak konkrétními nástroji řešit konkrétní, dobře identifikované problémy. K tomu, aby politici tuto vůli měli, musí překonat ten svůj prvotní dojem o tom, co to znamená žít kdesi mimo centrum a pak také musí patrně cítit nějakou politickou poptávku po takovém zadání.

Zde leží další klíč k tomu, proč se mnoho o regionální politice v našem kraji nemluví – v těch opravdu odlehlých oblastech, žije opravdu malý počet lid. Jejich problémy, které lze vyjádřit jako výše příjmů, exekuce, dojezdovou vzdálenost za lékařem, vzděláním či obživou – se prostě skryjí ve velkém počtu těch více úspěšných, k Plzni blíže žijících spoluobčanů. A stejně tak se ztratí i jejich voličské hlasy. Ta obrovská území s obrovskými problémy prostě nejsou voličsky zajímavá a je to i jeden z důvodů proč se jimi politici nemusí seriózně zabývat.
To je pochopitelně déletrvající stav, ke kterému nepřispívá ani dlouhodobý nezájem obyvatel těch vzdálenějších (nebo též i vnitřně periferních) oblastí o politiku.

Autorka: Ida Kaiserová, socioložka

Zapojte se a proměňte slova v činy ještě dnes

Podepište výzvu

Přidejte se k 543 395 demokratům, kteří podepsali naši výzvu.

Akční centrum

Zjistěte, jakým způsobem se můžete zapojit právě Vy.

Darujte

Darování je nejjednodušší a nejrychlejší cesta, jak se můžete zapojit hned teď.

Sdílet stránku
Zkopírovat odkaz do schránky
Sdílet na Facebooku