DLUŽÍME TO MILADĚ - prohlášení k 70. výročí justiční vraždy Milady Horákové

27.06.2020

Milí a vzácní přátelé!

Právě dnes byli před 70 lety zavražděni 4 lidé. Novinář a historik Záviš Kalandra, bývalý policista a aktivní odbojář Jan Buchal, právník a podnikatel Oldřich Pecl a také politička, právnička, feministka a bytostná demokratka Milada Horáková. Právě dnes si připomínáme Den obětí komunistického režimu.

Na základě smyšlených obvinění a falešných důkazů vytvořili komunisté silný příběh o teroristické skupině, která se měla pokusit o rozpoutání války v naší zemi. Vymysleli si nepřítele a svou vylhanou propagandou vyděsili společnost. Poražením tohoto smyšleného protivníka upevnili svou moc. Nakonec bylo v těchto vykonstruovaných procesech odsouzeno 10 lidí k trestu smrti, 48 k doživotí a více než 500 dalších k dlouholetým trestům ve věznicích a pracovních táborech. Komunisté plánovali několik variant, koho, jak a kdy odsoudí. Ve všech scénářích však figurovalo jméno Milady Horákové a rozhodnutí ji popravit. 

Proč zrovna ona? Proč zrovna ona jako jediná žena ze stovek soudních procesů musela zemřít? Milada Horáková ztělesňovala ideály, které chce každá totalita zlomit, vymazat, zadupat a poplivat. Ztělesňovala hodnoty, které mohou každý nesvobodný režim znatelně podkopat: odvahu, naději a úctu k člověku. 

Milada Horáková celý život bojovala za svobodu, solidaritu, demokracii a lidská práva. Během první republiky hrála zásadní roli ve zlepšování postavení žen ve společnosti. Za Druhé světové války aktivně bojovala proti nacistům a čelila i jejich soudům a vězení. Za všech režimů pomáhala lidem chudým a usilovala o sociální spravedlnost, o které komunisté jen slavnostně žvanili. Svým úsilím a odvahou se stala známou i v zahraničí a byla tak symbolem všeho, co chtěli komunisté navždy odstřihnout: kombinací demokratických ideálů Tomáše Garrigua Masaryka, odvahy čelit jakékoli totalitě a snahy skutečně vyřešit společenské nerovnosti. Chtěla demokracii humanitní, demokracii sociální, demokracii svobodnou, demokracii hluboce zakotvenou a skutečně živou. 

Milada Horáková byla nesena nadějí přesahující její život a tak si i v těch nejhorších momentech svého konce udržela obdivuhodnou osobní sílu. To dokazuje její poslední dopis rodině: „Ptáci už se probouzejí - začíná svítat. Jdu s hlavou vztyčenou - musí se umět i prohrát. To není hanba. I nepřítel nepozbyde úcty, je-li pravdivý a čestný. V boji se padá, a co je jiného život než boj. Buďte zdrávi! Jsem jen a jen Vaše Milada.“

Komunistické soudy, kterým nikdy nešlo o spravedlnost, nýbrž jen o moc, Miladu Horákovou zavraždily odporným způsobem. Nechaly ji 15 minut škrtit na laně. Její odkaz však komunisté vymazat nedokázali. V listopadu 1989 to bylo oživení i jejích ideálů, které vedlo k pádu nesvobody. Po třiceti letech vidíme, že se něco opět zvrtává. Miladina touha po demokracii skutečně humanitní a solidární nebyla naplněna. 

Právě dnes byla před dvěma lety jmenována vláda, která stojí na podpoře KSČM a kterou vede člověk bez jakýchkoli ideálů, hodnot a skrupulí. Jeden z oligarchů, kteří se podepsali a podepisují na bídném stavu naší demokracie. Člověk, který stejně jako komunisté hraje na strunu domnělé pomoci nejslabším, zatímco ve skutečnosti lidmi pohrdá a dělá vše proto, aby náš stát byl nadále vysmíván a zadlužen. Aby veškerou moc a všechen vliv držel v rukou jen on sám. 

Milada Horáková a stovky dalších věnovali demokracii v naší zemi doslova celý život. Nenechme si ji vzít. Nenechme jejich odkaz pošlapat. Do krajských a senátních voleb zbývají jen 4 měsíce. A pouhých 16 měsíců nás dělí od voleb sněmovních. 

Najde si naše společnost pro demokracii alespoň malou chvilku...? Pokračujme s hlavou vztyčenou!